Život v trapistickém klášteře je prostý, probíhá v tichu a neustálém střídání modlitby a práce podle benediktinského hesla „modli se a pracuj“. Rytmus mu dává hlas zvonů, kterými nás Pán svolává, abychom ho chválily, následovaly ho v každodenní poslušnosti a darovaly se ve službě Jemu a Jeho církvi.
3:40
Tiché noční hodiny až do svítání napomáhají usebranosti a bývají těmi nejpříhodnějšími pro setkání s Pánem, proto vstáváme ještě v noci.
"Mniši kráčejí ve stopách těch, jež Bůh v minulosti povolal k duchovnímu boji na poušti (...) Žijí v samotě a tichu a usilují o niterný pokoj, který plodí moudrost. Zříkají se sebe sama, aby následovali Krista." (Stanovy OCSO, § 2)
4:00
Náš den začíná liturgickou modlitbou – vigiliemi, která se skládá především z žalmů. „Jeden verš žalmu dokáže překlenout propasti a proniknout hlubiny,“ říkávali naši Otcové. Zvláště v liturgické modlitbě předkládáme Pánu potřeby církve a světa a všech, kteří se svěřují do našich modliteb. Po vigiliích následuje tichá osobní modlitba před svatostánkem zářícím ve tmě uprostřed kostela zakončená modlitbou Anděl Páně.
5:30
Přicházíme všechny do skriptoria k lectiu divina, rozjímání nad Božím slovem: „Lectio divina je velkou oporou víry, je zdrojem modlitby a školou kontemplace, v níž mnišky mluví od srdce k srdci s Pánem.“ (Stanovy OCSO, § 21) Před sebou máme velký kříž, který nám Pána zpřítomňuje, a z oken vídáme východ slunce.
7:00
A právě východ slunce – symbol Vzkříšeného Pána – nás každodenně zve ke společnému slavení mše svaté, s níž je spojena zpívaná modlitba ranních chval.
Naše osobní modlitba se tak znovu noří do zpěvů modlící se církve, do hluboké řeky žalmů ústící do moře chvály, jímž je Eucharistie.
Po mši svaté jde celá komunita v procesí do kapituly, kde naslouchá četbě Řehole a promluvě abatyše. Kdo chce, může zde poděkovat sestrám nebo prosit o odpuštění: sesterské společenství je v našem životě důležité.
8:45
Při modlitbě tercie prosíme Ducha Svatého, aby posvětil činnost a práci celého lidstva a také naši práci, než se za ní rozejdeme na různá místa.
9:00 – 12:00
Během dopoledne každou z nás čekají nejrůznější služby - od pečení sušenek a výrobu čokolád přes práci na zahradě či v kuchyni až po psaní ikon. Svatý Benedikt píše: „Vždyť právě tehdy jsou skutečnými mnichy, když žijí z práce svých rukou jako naši Otcové a apoštolové“ (RB 48,8).
Práce je také pokračováním naší modlitby, setkáváme se v ní se svými limity, učíme se vzájemně si pomáhat, naslouchat si, nést břemena jedna druhé.
12:15
V poledne nás opět svolává zvon, abychom ve svých činnostech ustaly a znovu upřely zrak na Pána při modlitbě sexty a Anděl Páně a občerstvily se při společném obědě a naslouchání četby či hudby v refektáři.
Po obědě je volný čas k procházce, četbě či modlibě. „Mnišky prodlužují liturgii po celý den neustálou vzpomínkou na Boha. Proto mají mít dostatek volna na lectio divina a modlitbu. Okolí kláštera má být vhodným prostředím pro mlčení a usebrání.“ (Stanovy OCSO § 20). Modlitba je naším hlavním posláním: modlíme se za každého bližního, který trpí ať už fyzicky nebo duchovně a zvláště se modlíme za naši českou zem, církev v ní a za její jednotu.
14:15
Zvon nás opět svolá ke třetí „malé hodince“, noně.
14:30 – 17: 00
Odpoledne se opět rozejdeme k úkolům, jež jsou nám určeny. Prací se „podílíme na Božím stvořitelském a vykupitelském díle a jdeme ve šlépějích Krista“ (Stanovy OCSO, §26).
Od 16:15 do 17:00
mají sestry v počáteční formaci čas na studium a kurzy vedené staršími sestrami. Občas dávají přednášky celé komunitě pozvaní hosté.
17:15
Po dni plném setkání s Pánem a se sestrami, plném radostí i námah skládáme vše k Jeho nohám při modlitbě večerních chval, po nichž zůstáváme v kostele ke zpytování svědomí, tiché modlitbě či četbě. Následuje večeře.
19:15
Celý den zakončuje modlitba kompletáře vrcholící mariánskou modlitbou Salve Regina. V této modlitbě se odevzdáváme Panně Marii, jíž je zasvěcen celý náš řád, v naději, že my - i všichni naši bratři a sestry - budeme vždy zahaleni pláštěm Božího milosrdenství.
Zdrávas Královno, matko milosrdenství, živote, sladkosti a naděje naše, buď zdráva!
K tobě voláme, vyhnaní synové Evy, k tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí. A proto, orodovnice naše, obrať k nám své milosrdné oči a Ježíše, požehnaný plod života svého, nám po tomto putování ukaž, ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká, Panno Maria!
(text Salve Regina)