Kořeny naší komunity jsou ve francouzském Vaise, kde po „mnišské odyssee“ v roce 1817 znovu vznikla komunita trapistických mnišek. Tato komunita založila mnoho fundací, jednou z nich bylo San Vito v Itálii, odkud se mnišky přesunuly do Grottaferraty a později do Vitorchiana, poblíž Říma. Vitorchiano je naše mateřská komunita. Více se o něm můžete dozvědět na: https://www.trappistevitorchiano.it
Jedna z mnišek komunity v Grottaferratě, Marie Gabriela, darovala svůj život za jednotu křesťanů a byla v roce 1983 blahořečena papežem Janem Pavlem II. Také její přímluvě připisuje naše mateřská komunita ve Vitorchianu svou mimořádnou plodnost: pod vedením abatyší Cristiany Piccardo (1964-1988) a Rosarie Spreafico (od 1988 do dneška) totiž založila osm fundací po celém světě. Klášter Naší Paní nad Vltavou je její sedmou fundací.
Klášter Naší Paní nad Vltavou se zrodil z přání kardinála Miloslava Vlka, který nás pozval do své pražské arcidiecéze. Toto přání bylo pro komunitu ve Vitorchianu, kam po roce 1989 vstoupilo mnoho dívek z České republiky, znamením Boží vůle. Skupina zakladatelek byla jmenována v roce 2004.
Více se o začátcích našeho kláštera v Čechách můžete dozvědět z dokumentu Cesty víry:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/308298380070024-trapistky-v-cechach/
Jméno Klášter Naší Paní nad Vltavou jsme si zvolily proto, že náš klášter leží nedaleko Vltavy a chtěly jsme tak vyjádřit, že ona je naší Královnou i Královnou tohoto kraje. To symbolizuje i socha Naší Paní nad Vltavou v naší rajské zahradě. Jejím autorem je sochař Petr Váňa, který jí vtiskl podobné rysy jako soše Panny Marie na Mariánském sloupu na Staroměstském náměstí a vytesal ji částečně ze stejného kamene. Tak jsme hlouběji spojeny s naší diecézí a jejími dějinami.
Během příprav fundace a před odjezdem jsme měly tu čest a radost setkat se jak se Svatým Otcem Janem Pavlem II. (v roce 2004), tak s Benediktem XVI. (v roce 2007) a dostat jejich požehnání. Svatý Otec Benedikt XVI. nám tehdy řekl: „Je velmi důležité, že jdete do České republiky, ta země to velmi potřebuje. Ujišťuji vás o svých modlitbách.“
22. dubna 2007, na svátek blahoslavené Marie Gabriely, jsme přijely definitivně do České republiky, kde byl už postaven dům pro hosty.
5. srpna 2008, v den památky Posvěcení římské baziliky Panny Marie Sněžné byl položen základní kámen kostela a kláštera.
S vděčností vzpomínáme na přijetí v naší diecézi otcem kardinálem Miloslavem Vlkem a na přátelství všech, kteří nám pomáhali v začátcích.
Stavba kostela a kláštera trvala tři roky, během nichž jsme se na místě modlily, měly možnost a milost přijímat první dívky - zájemkyně hledající své povolání, dohlížely jsme na stavební práce a pracovaly: s pomocí přátel jsme hned na začátku založily zeleninovou zahradu a vytvářely další pracoviště.
Stavba trvala do roku 2011 a 28. července 2012 jsme mohly náš nový kostel zasvětit Pánu při slavnosti Posvěcení našeho kostela.
Hlavním celebrantem byl kardinál Miloslav Vlk, koncelebroval Mons. Jan Vokál, biskup královehradecký, a těšily jsme se také z přítomnosti Doma Eamona, generálního opata našeho řádu.
Více fotografií z dedikace viz fotogalerie.
Náš kostel je zasvěcen Panně Marii, Matce jednoty křesťanů. Patronátní svátek proto slavíme 18. ledna, na začátku týdne modliteb za jednotu křesťanů.
18. ledna 2013 byla naše fundace povýšena na převorství. Všechny jsme podepsaly na oltáři slib stability pro tento klášter, tj. že zde zůstaneme až do smrti. Do rukou Matky převorky jsme potom složily slib poslušnosti.
29. července 2018 jsme se staly opatstvím a o den později jsme zvolily za naši první abatyši Matku Lucii. 22. srpna, v den památky Panny Marie Královny, se konala její abatyšská benedikce. Hlavním celebrantem byl pražský pomocný biskup Zdenek Wasserbauer, který při obřadu, který se podobá obřadu slavných slibů, předal Matce Lucii Řeholi Benediktovu, pastýřskou berlu a prsten abatyše.
Více si můžete přečíst např. na stránkách Katolického týdeníku: http://www.katyd.cz/clanky/prvni-opatstvi-v-policanech.html
Tyto etapy byly pro nás milníky na cestě zralosti, „dospělosti ve víře”. Pán nám požehnal také mnoha místními povoláními, a tak jsme během těchto let mohly předávat dar mnišského života novým generacím a společně tak růst ve věrnosti našemu charismatu.